Schéma S19A:

 

 

 

týden................................Indonézie   

 

                                 odcházet/odejít................................anglicky

 

 

muzeum.........................čekat /počkat      

 

 

          doktor                      Pavel                       rande

 

pracovat                              slyšet/uslyšet        

 

                    kráter                          zvát/pozvat         

 

Vlaďka                            sympatický                

 

                         bydlet

 

 

Jitka

S ………………………………. a ………………………………. jsem se poprvé potkala v roce 1999 v Ekvádoru u krásného vulkanického jezera, které je 3000 metrů nad mořem. Pracovala jsem v  Ekvádoru,sama Češka mezi Angličany, Američany a Ekvádorci. Jednou jsem jela na výlet do hor. Bylo krásné ráno. Stála jsem sama u jezera a dívala jsem se dolů do ……………………………….  Najednou jsem………………………………., jak někdo česky říká: „To je krása, viď!“ To bylo překvapení - Češi v Ekvádoru! Pavel a Vlaďka se tam zastavili na cestě kolem světa. ………………………………. je domů a od té doby jsme kamarádi. A kde jsou teď? Asi někde v Thajsku.

 

Linda

V roce 2001 ………………………………. jako učitelka angličtiny v mezinárodní jazykové škole v Budapešti v Maďarsku. Vždycky, když přišel nějaký nový učitel, jsem s ním musela projít školu a všechno mu vysvětlit. Jednou přišel jeden učitel, který mi byl moc ………………………………. . Asi půl hodiny jsem mu vysvětlovala, jak musí používat počítač a jak funguje náš speciální program. Moc nemluvil a jen se usmíval. Když ………………………………., řekla jsem řekla kolegyni: „Snad tomu bude rozumět!“ A ona reagovala: „Kdo, Robert Brown? To je ten člověk, co ten program udělal! To je autor toho programu!“ No, a pak zazvonil telefon a Robert - dneska můj manžel - mě pozval na .................................................... rande.

 

Radka

Minulý rok na podzim jsem se probudila ráno a nebylo mi dobře. Bolela mě hlava a v krku. Řekla jsem si, že nepůjdu .do práce, ale půjdu k .................................................. Asi deset minut jsem musela ................................................... na tramvaj. Byla zima, pršelo a já jsem měla špatnou náladu. Když tramvaj konečně přijela, nastupovalo hodně lidí a nějaký člověk do mě strčil. „Prosím vás, co děláte?“ vykřikla jsem. „Vy jste slon!“ Pak jsem přišla k ................................................... a asi hodinu jsem tam ........................................... Když mě sestra zavolala do ordinace, byl to šok: za stolem seděl ten „slon“ z tramvaje! No, a teď s ním chodím už skoro rok….

 

Pavel

V roce 1992 jsem pracoval v městském.......................................................... Jednou v létě udělalo muzeum výstavu o ................................................... Výstava byla docela populární  a chodilo tam hodně turistů. Protože mluvím..............................................., tak jsem s nimi  chodil po výstavě a ukazoval jsem jim fotografie. „Tohle je Jakarta,“ řekl jsem u jedné fotografie. „Ano, a tady v tom domě......................................................,“ řekl anglicky jeden z turistů. A tak jsem se seznámil s Aangem.  Píšeme si, Aang jezdí do Česka a já jsem byl v roce 1995 na tři ......................................... v .......................................................... To bylo super!